Rozhovor s Noodlesem 2. část

3. ledna 2010 v 15:35

Která z tvých kytar je nejdůležitější?
Ibanez NDM 2, značková; Talman. První Talman, na kterou jsem začínal, pak se přestali vyrábět, tak jsem chvíli hrál na jinou Talman a i tuhle přestali vyrábět! Je stylově hodně podobná Fender až na to, že má snímače humbucker; její konfigurace hum/sing/hum (IBZ krční INF 1 humbucker snímač; střední IBZ INFS 1single coil snímač; IBZ INF 1 humbucker bridge snímač) je to, co mi vyhovuje trochu víc.
Vždycky sem měl rád Fender kytary, ale často se z nich těžko získával ten dobrý Offspring zvuk. Taky mám rád Les Pauls, ale i ty jsou trochu težší a taky podsaditější struktury v těle, krku, prostě ve všem.
Zvuk kytar na Rise and Fall byl ohromující, a to vždycky bylo součástí vaší hudby. Můžete být sice zařazeni mezi proto-punkové kapely, ale v srdci všeho je opravdový dynamický kytarový zvuk.
No, hele, myslim, že si mě nebo Dextera nemůže nikdo splést s Eddiem Van Halenem. Skutečně to jsou naše kytarový tóny, který nás odlišujou. Je to něco, na co se potřebujeme vážně spolehnout… umíme hrát na kytary, ale nejsme žádní ohromující kytaristi.
Tak popojedeme. Většina sól na albu zní spíš jako řízené kytarové sekce než přímý 16-bar lead breaks (pozn. překl.: pravděpodobně styl hraní). Je to něco, o co jste cíleně usilovali?
Jo, něco jsme si z toho vážně odnesli. No jo, nebylo toho moc, co by jsme se o punk-rocku víc dozvěděli. V osmdesátých letech to vypadalo takle: sloka/refrén/sloka/refrén Sólo! Sloka/refrén/prodloužený refrén/zakončení. Chápeš? A to že bylo hodně špatných sól! Punkáči nehráli sóla, většina z nich ani nemohla. Třeba moji oblíbenci; Stan Lee (Dickies) by zvládl vážně dobrý sólo, ale nechtěl zkusit rozpálit svět se svými kytarovými sóly. Jen udělal vkusný druh sóla melodického typu, a to se mi rozhodně libí víc.
Víš, zbožňuju skvělý sólo; myslim, že Randy Rhoads udělal hodně věci vážně skvělých, ale tak nějak o něm uvažuju jako o kytaristovi než jen o chlápkovi, co chce poslouchat hudbu a sám zpívat. Asi o něm přemejšlim víc po formální stránce, když ho poslouchám.
A to je to, z čeho jsme tak něják vycházeli. Jenže sólo může v písničce fungovat jen když je vážně dobrý. Když je dobrý, melodický, může bejt klidně delší a přitom dobře podrží melodii.
Sólo v Nothingtown má zrovna tyhle melodický a rytmický prvky.
Správně; to jsem hrál já. Hodně jsem se snažil o starej styl R&B Rockabilly. Začal jsem (trošku jinak) a netušil jsem jak to dopadne. Mám to všechno nějak popletený. Začalo to s tripletama a nějakejma těma zajímavejma R&B prvkama, jen byly o trochu rychlejší. To bylo něco, co jsem chtěl ke konci změnit. Napsal jsem něco, co bylo asi dvakrát delší, ale nakonec to skončilo tak, že jsme se pohádali a já tu hádku projel, takže jsme tuhle nahrávku v půlce utli (smích)! Je fakt, že mě to trochu mrzelo. Dost jsme se na tom nadřel.
V několika písničkách jste použili klávesy, třeba v "A Lot Like Me."
Tahle pianová část byla původně napsaná pro kytaru, ale nikdy se nám nepodařilo na kytaru zahrát ten tón tak dobře. Zkusili jsme hromadu různých věcí, ale nikdy to neznělo tak dobře, jak jsme si představovali. A najednou někoho napadly klávesy a navrhl, aby se to zkusilo zahrát na pianu. Řekli jsme, "Ty vole, kdykoli začneš otravovat s pianem, tak to celý poděláš." No, nakonec jsme to zkusili, a ono to fungovalo sakra dobře.
Mám za to, že na ty klávesy hraje Dexter. Hrál trochu na klavír předtím, než začal hrát na kytaru.
Taky ve "Fix You" jsou klávesy.
Jo, taky.
A akustická kytara.
Já myslim, že to byla čistá kytara, ale je možný, že je to akustická. Musel bych si to znova poslechnout.
Kdo by to teda hrál?
Jestli to je hraný na akustiku, pak Dexter. Já hrál "Kristy, Are You Doing Okay," kde je akustika na začátku a pak hraju na elektrickou kytaru.
Textově "Kristy, Are You Doing Okay" je více méně tématicky podobná "Janie's Got A Gun" od Aerosmith. Správně?
Asi jo. Vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Na tuhle písničku jsem docela zapomněl. Vážný a neobvyklý téma na píseň. Je to vlastně fenomén každodenního života (zneužívání dětí) a Dexter, když byl mladší, tak to ve svém okolí zažil. Jednou v noci se vzbudil a napsal to.
Myslim, že každý z nás zná někoho, kdo trpí, ať to ví, nebo ne. Přinejmenším v týhle zemi jsou průzkumy ohromující. Je to strašný.
"Let's Hear It For Rock Bottom" má tak něják náznak rytmické řeči jako u Police.
Jo, souhlasim. Hele, připomíná mi to Police, když se hraje refrén. Ale v podstatě jde hlavně ve slokách o twisted ska. V tom by mě nenapadlo hledat Police.


A ten riff během instrumentální pasáže, co se opakuje, když se mění akordy - odkud to máte?
To vlastně vzniklo až ve studiu, protože původně to bylo úplně jiný. Ta sloka byla vážně hodně hluboká, těžká, temná a hrozivá, a Dexter a Bob říkali, že to určitě nebude fungovat. Mně se to hrozně líbilo, protože tam byly veliký rozdíly mezi slokou a refrénem. Myslel jsem, že to půjde, ale jim se to nezdálo. A po chvíli hraní zaznělo, "Tak, tohle nejde..." a tak se to opravdu předělalo. Měli pravdu a nakonec to vyšlo o trochu lepší. V těhle věcech nikdy nevíš. Zase jsem tohle hlasování projel, ale tenhle song se mi líbí. I po předělání si mě získal.
Byl tohle zrovna okamžik, kdy Bob uplatnil svůj vliv?
Rozhodně. To je to, co se mi líbí - nezávislé využití objektivního názoru.
"Rise nad Fall," víceméně hlavní skladba alba, obsahuje ten velmi rychlý Offspring rytmus?
Správně. Rozhodně je to víc old school, '77. Jsou to hodně běžný akordy, dost podobně znějící, a přitom to zní docela nově. To je klíč ke skvělému rock 'n' rollu, sebrat tři stejný akordy a obměňovat je pořád dokola. Podívej na takový kapely jako The Ramones nebo AC/DC, dělaj to taky.
Víš, které akordy to byly?
Uhh, C - D - G (smích)
To jako vážně?
Skoro tak nějak; vlastně je čtyřakordová. Prostě jsem vzal kytaru a zkoušel. Vtipný je, že spoustu těch nejjednodušších věcí jsem vždycky zkazil.
Ale jak tak popisuješ skvělý rock a přehodnotíš to, co bylo dřív, dojdeš k tomu, že to je přesně to, v čem Offspring boduje.
Teda, díky. Ale taky pracujeme s více akordy, některý písničky jsou šesti, sedmiakordové (smích). Nezmiňuju mollové!
Vraťme se k tomu, co jsi říkal úplně na začátku našeho rozhovoru, když jsi zmínil, že nikdy nemůžeš dopředu říct, jaké reakce na nové album budou. Navzdory tomu, jak úžasné ti Rise and Fall, Rage and Grace přijde, skutečně netušíš, jak ho publikum přijme?
Jsem o tom plně přesvědčen. Je tam několik odchylek. Vážně nedokážu posoudit, jak moc jsou ty které songy odlišné. Třeba "Fix You" je na nás skutečně pomalá, ale nepřijde mi, že by byla tak moc jiná od toho, co jsme hráli předtím. Tónově mi dost připomíná "Dirty Magic" z Ignition v '92. Tónově určitě hodně, a i tempem. Ale někteří lidi řeknou "Tohle je úplně odlišný a k vám to nesedí."
Taky na to hodně upozorňujou v "A Lot Like Me", ale podle mě zní úplně jako naše písnička.
Mam pocit, že tohle album bude nakonec v pohodě, protože si nemyslim, že by bylo o tolik jiný než ty alba, co jsme dělali dřiv. Rozhodně mi zní jako Offspring album. A na to spoléhám (smích). Ale to je prostě různá strana mince, a nikdy nevíš, která padne. Bude to úspěch? Nebo propadák? To nikdy nevíš.

Souhlasím.
Jo, ale nemá cenu si s tim lámat hlavu. Prostě něco nahraješ, a to tak, že nejlíp jak myslíš, že to jde a už to necháš. A doufáš v nejlepší, a tak jsem na tom já zrovna teď. Myslim, že jsme odvedli vážně dobrou práci a doufám, že to dopadne co nejlépe.
Blížíme se ke konci našeho povídání a ty k dopití svého piva. Co plánujete dál?
Máme teď na léto naplánovaný haldy festivalů, a pak pojedem tour. Festivaly budou převážně tady ve státech a v Evropě. Taky plánujeme cestu do Japonska a nějaký ty vystoupení tam. Zatím není nic stanoveno napevno, ale je to v plánu.
Se kterými kapelami pojedete tour?
Hele, to nevim. K tomu jsme se ještě nedostali. Nejdřív naplánujem tour a pak až budem řešit, koho pozvem. Obvykle s sebou někoho berem, ledaže by si někdo pozval nás.
"Guns 'N Roses se speciálním hostem The Offspring!" Nikdy nevíš.
Tak teď na konci dne už musíš odcházet s obrovským úsměvěm na tváři díky tomuhle báječnýmu albu a úžasnému úspěchu kapely.
Určitě se najdou chvíle, kdy jsem opravdu hrdý na úspěch z našich výsledků. Ale kupodivu, mnohem víc jsem nadšený a vděčný; vděčný za to, že můžu tohle všechno dělat. Je to vážně skvělá práce. Fakt ji mám rád.
Ale dík…
Interview by Steven Rosen (Ultimate-Guitar.Com)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.