Povídka I.

2. ledna 2010 v 16:02
Díl 1.

Amy stála naproti svému příteli Jasonovi v jejím bytě. Zase ji slovně ponižoval, zkoušel s ní jednat jako s malým dítětem.
"Jasone, musím tam jít. Je to zkouška kapely!"
"Nepůjdeš!" křičel. "Bude tam on."
"Nezajímá mě, co říkáš. Musím tam jít, jde o skupinu."
"Budeš mě poslouchat. Zítra tam nepůjdeš."
"Ty tady nebudeš. Udělám, co chci," mumlala Amy.
"Cos říkala?"
"Řekla jsem, že tu zítra nebudeš, tak udělám, co chci,"opakovala.
Jason se na ni zlostně podíval a ostře ji uhodil.
"Jestli vyjdeš víc než krok z tohohle bytu bez mého svolení, postarám se o to, abys už nikdy neviděla nikoho ze svýho malých přátel."
Oblékl si bundu a chystal se opustit byt.
"Kam jdeš?" zajímala se Amy.
"Hlavně pryč od tebe."
Dveře se zaklaply a Amy zůstala sama a ohromená ve svém domě. Zasažená strana její tváře stále bodala od facky, kterou dostala. Klesla na blízkou židli a vzala telefon. Jen napůl si uvědomovala co dělá, vytočila Benovo číslo, zvedl to po pěti zazvoněních.
"Ano?"
"Ahoj Bene. To jsem já."
"Ahoj Amy, jak se daří?"
"No...myslím, že dobře. Poslouchej, zítra nemůžu přijít na zkoušku."
"Ale Amy! Máme jen tři týdny před velkou show!"
"To vím, ale opravdu nemůžu přijít."
"Ale tohle je důležité, proč nemůžeš?"
"Podívej Bene, prostě nemůžu, je to jasné? Sbohem."
Amy zavěsila než Ben stačil odpovědět a začala plakat. Byla tak zmatená...Nevěděla, co dělat.
Milovala Jasona, ale milovat i on ji? Vzdala se kvůli němu mnoha věcí. Ale Amy věděla, že to bylo špatně. Donutil ji vzdát se tolika věcí, tak proč ho stále miluje?
Amy se vzbudila, když někdo klepal na dveře. Zvedla se z postele a oblékla si župan.
"Zase jsi zamkl, Jasone?" volala Amy když šla ke dveřím. Otočila klíčem a byla překvapená když
místo Jasona ve dveřích uviděla Bena.
"Bene! Co tady děláš v tolik hodin?"
"Přišel jsem se podívat, proč zítra nepřijdeš na zkoušku."
"Podívej Bene, řekla jsem ti, že prostě nemůžu!" mumlala Amy a šla dál do bytu. Ben ji následoval a jemně klouzal
dvěma prsty po její bradě.
"Co to je?" zajímal se a při svitu měsíce zkoumal modřinu na její bradě.
"To nic není, jen jsem spadla, tak to bylo. Nic."
"Udělal to on, že ano?" řekl Ben se vzrůstajícím vztekem.
"No dobře...ano...ale byla to nehoda!"
"Tak nehoda?!"
"Podívej Bene, neexistuje nic, co bys mohl udělat. Je můj přítel. Miluju ho..."
Ben se na Amy znechuceně podíval. Nemohl uvěřit tomu, co vyslovila. Opustil byt bez pozdravu a zabouchl za sebou dveře.
Amy se posadila na malý dřevěný stůl v koutě a přitáhla si svazek papírů směrem k sobě. Myslela si, že jí práce pomůže zbavit se emocí. Začala popisovat svoje pocity.
50 thousand tears I've cried because of you, I feel like I'm drowning in you, don't even know what's real and what's not anymore...
Amy uslyšela jak se hlavní dveře otevřely a rychle zastrčila papír do šuplíku.
Jason vstoupil do měsícem ozářené místnosti a zkoumal ji s naplněným vztekem v očích. Všiml si Amy.
"TY!" plakal. "Ty jsi tu s ním spala!"
"Ne, ne, to ne!"šeptala Amy, vyděšená jeho náladou.
"JSI LHÁŘKA!" křičel a postupoval blíž k Amy. "Viděl jsem HO na chodbě!"
"Nespala jsem s ním, přišel se podívat, proč zítra nepřijdu."
Jason ze sebe vydal zlostný výkřik a uhodil Amy tak, že spadla na podlahu. Přistála s těžkou ránou.
"Proč se tě na to přišel zeptat teď, uprostřed noci?"zeptal se Jason.
"Nevím," zašeptala upřímně.
"JSI LHÁŘKA!" ječel Jason a znovu ji uhodil do tváře.
"Nejsem!"křičela zoufale Amy a snažila se dostat co nejdál od Jasona.
"Dobře...nevěřím ti." zašeptal temně Jason.
Ben další den vyrazil Amy osobně vyzvednout na další zkoušku. Dveře byly pootevřené a tak vešel dovnitř.
"Amy, nezajímá mě, co jsi řekla, přišel jsem tě vyzvednout na zkou...Amy?"
Byt vypadal prázdně, tak vešel do další místnosti a uviděl Amy ležet na zemi.
"Amy?"
"Amy?" zavolal znovu Ben a zatřásl s ní.
"Co se stalo? Co ti udělal?"
"Nic. Nech mě být." šeptala Amy a on uviděl její zakrvácenou tvář.
"Ó můj bože," šeptal. "Nemůžeš tu zůstat, nemůžeš ho nechat tohle dělat."
"Nemůžu odejít. Ochraňuje mě, miluju ho."
"Ochráním tě já, nenechám ho, aby ti tohle dělal."
"To není tvůj problém. Nemůžeš mi pomoct." šeptala Amy.
"Můžu a taky to udělám."
Ben vešel do obýváku a podal Amy hrnek s čajem.
"Díky," odvětila, zatímco si ho brala.
"Jsi si jistá, že tu nemám zůstat?"
"Jsem si jistá, jsem v pohodě."
"Určitě?"
"Určitě."
Ben došel až ke dveřím a v tom se zastavil.
"Kdybys cokoli potřebovala, klidně zavolej."
Amy se usmála. "Díky."
Sledovala Bena jak odchází a pak šla okamžitě do koupelny. Její oko bylo nateklé a měla pod nosem krev. Umyla se a krev byla pryč.
Uslyšela hlavní dveře a uviděla Jasona, jak vchází do koupelny. Viděla ho za sebou v zrcadle, když jí dával polibek na krk.
"Amy, je mi to tak moc líto."
"To je v pořádku, Jasone. Jen mi slib, že už mě nikdy neuhodíš."
"Slibuji..."

Díl 2.

~ čtyři měsíce poté, co Amy opustila Jasona ~
Amy seděla v kuchyni a hleděla ven z okna. Slyšela v obýváku zesilovač na kytaru. Její život byl tak jiný od té doby, co opustila jasona a začala žít s Benem. Cítila se znovu šťastná, ale vzpomínky na Jasona a na to, co jí dělal nikdy nezmizí...

*FLASHBACK* (návrat do minulosti-pozn.překl.)
"Amy, dokaž mi, že mě miluješ."
"Jak, Jasone?"
"Pomiluj se se mnou."
"Ne, Jasone, teď ne. Nechci."
"To nebyla otázka. Byl to rozkaz."
"Nemůžeš mi rozkazovat. Nebudu dělat věci, které dělat nechci!"
"Mám pro tebe novinky, Amy. Můžu ti přikazovat, co chci a ty budeš poslouchat..."
"Ne Jasone, to nemůžeš!"
Jason se na Amy zlostně usmál. Bála se. Nezůstala stát a utekla z místnosti, ale Jason na to byl připraven. Shodil ji na zem a otočil ji zády dolů.
"Ne," zašeptala, když ji začal vysvlékat.
Amy bojovala, ale Jason jí uhodil a začal si svlékat svoje oblečení.
"Ne!" řekla hlasitěji, a on chytil její ruce.
Když vstoupil do jejího těla, křičela a křičela...
"NEEE!"

*KONEC FLASHBACKU*
Když Amyina mysl opustila vzpomínky, ucítila Amy divný pocit v krku. Běžela do koupelny, sotva než se nadála, byla její snídaně v toaletě. Když přestala zvracet, Ben ji držel.
"Jsi v pořádku?" zajímal se.
"Nevím," zamumlala a zvedla se z podlahy.
"Můžu pro tebe cokoli udělat?"
"Ne, půjdu si lehnout."
Ben sledoval Amy, jak pomalu přechází halu do místnosti, místnosti, která dřív sloužila jako pokoj pro hosty.
Pamatoval si Amyin první týden v jeho domě. Strávila hodně času zkroucená na gauči, sem tam vstala. Buzení v noci, křičení ve strachu...
Teď začala relaxovat a odpočívat, ale pořád byla trochu vyděšená. Snědla toho v prvním týdnu hodně málo, ale teď se to začalo zlepšovat. Vlastně, Ben mohl přísahat, že Amy přibrala.

Díl 3.

O tři dny později našel Ben Amy v té samé situaci. Držel Amyiny vlasy po dobu, co zvracela. Když si byl Ben jistý, že skončila, šel do haly a vzal jejich kabáty. Když Amy vyšla z koupelny, Ben jí hodil její kabát. Chytla ho.
"Kam jdeme?"
"Vezmu tě k dokorovi."
"Proč?"
Ben se Amy podíval pohledem, který říkal 'ty víš proč'.
"Už jdu," zamumlala.
"Slečno Lee, vaše výsledky jsou pozitivní. Jste těhotná."
"Jsem...CO?!"
"Jste v pátém měsíci těhotenství."
"Ó můj bože," šeptala, bylo to tak...neuvěřitelné. "No, no...dě-děkuji vám...," chystala se k odchodu.
"Kdybyste měla jakoukoli otázku, klidně zavolejte."
Amy opustila místnost a našla Bena stát venku.
"No?"
"Bene, řekl, že jsem...těhotná," oznámila mu to, pořád tomu nemohla uvěřit.
"To je fantastické! Co se děje?" dodal, když viděl polekaný pohled v její očích.
"Bude to Jasonovo dítě."
"No...takže...?"
"Znamená to, že mu to budu muset jít říct..."
"Amy, slibuju, když se Jason vrátí, budu vždycky s tebou a nenechám ho, aby ti ublížil."
"Ale bude to dítě chtít vidět, a nechci mu ho půjčit." Amyin hlas začal nabírat na hysterii.
Lidé se na ni začali dívat, takže ji Ben džentlmensky otervřel dveře a odvezl domů.
Když přijeli domů, Amy šla zatelefonovat Jasonovi.
"Ano?"
"Uh, Jasone, to jsem já, Amy."
"Ty. Co chceš? Přijde se mě policie zase na něco vyptávat?"
"Ne. Pamatuješ si, je to pár měsíců, když jsi...když jsi mě znásilnil?"
"To ne!"
"Ale ano."
"Fajn. A co já s tím?"
"No dobře, já...jsem těhotná."
"Jak víš, že se mnou?
"Protože to bylo naposled, co jsem měla sex."
"A teď jako budeš chtít abych se vrátil a pomáhal ti s dítětem."
"Nechci aby ses ke mně v životě přiblížil. Jen jsem myslela, že bys to měl vědět."
"Dobře, nechci to vědět." Jason položil telefon a Amy ho položila zpět na stůl.
"Co říkal?"
"Říkal...nechce mít s dítětem nic společného." Amy se usmála a Ben ji objal.
Nemohla uvěřit, že se o dítě nezajímá a byla za to šťastná.

Díl 4.


Uplynuly tři měsíce od Amyiného posledního rozhovoru s Jasonem. Její život se hodně změnil, a dostala se z těch hrůzných dob. Teď spokojeně ležela s velkým bříškem na gauči v obývacím pokoji a jedla čokoládové koláčky.
Myslela si o společném soužití s Benem jen to nejlepší. Nikdy ji neuhodil, ani na ni nekřičel, a místo lásky byli pouze přátelé.
Ben vstoupil do místnosti a sednul si k Amyiným nohám.
"Jak se cítíš?" zajímal se, a položil jí ruku na nohu.
"Skvěle, až na moji velikost oblečení, už je mi to malé..."
"V tom případě můžeme jít ven a něco sehnat."
Amy vyhlédla z okna-bylo nádherné slunečné ráno.
"Nevidím důvod, proč by ne."
Ben podal Amy ruku, která ji vzala do své. Opustili byt a šli dolů do města. Chytla se jeho paže a Ben se na ni jen usmál.
"Už jsi přemýšlela nad nějakým jménem?"
"Vůbec..."
"Brzo bys měla začít."
"Jo." zamumlala Amy.
Ušli kolem deseti kroků a pak se Amy zastavila a opřela se o Bena.
"Amy?" zeptal se a podíval se jí do tváře. Oči měla zavřené a zhluboka dýchala, jako by ji něco bolelo.
Chytil ji za ruku.
"Jsem v pořádku," zašeptala a pokračovala znovu v chůzi, ale šla pomaleji než předtím. Ben vzal její ruku do své. Usmála se na něj a šli spolu zpátky do bytu.

Díl 5.

O den později, když byl Ben ve sprše, slyšela Amy zaklepání na dveře. Zvedla se z gauče a šla otevřít.
"An...BENE!" křičela Amy, couvajíc ode dveří. Jason k ní pomalu přistupoval.
"BENE!" zakřičela znovu. Jason ji vzal za ramena a hodil ji na podlahu. Vřískala a zoufale se snažila dostat se pryč.
"Nechci dítě," syčel, "ani týranou expřítelkyni, tak jsem přišel vyřídit oba..."
Amy zakřičela, když ji Jason chytil pod krkem. Ben vyšel ze sprchy a uděřil Jasona dřív, než se jeho noha mohla dotknout Amyiného bříška. Jason se natáhl na podlahu a navzdory tomu, že Amy nestihl udeřit, ji bolelo břicho.
"Amy?"
Ben si vedle ní klekl na kolena.
"Já-já myslím, že dítě je na cestě," řekla a lapala po dechu.
"Jak to víš?"
"Protože když jsme byli na procházce, myslím, že mi praskla voda."
Ben pomohl Amy vstát a Jason stále ležel na zemi.
"Vypadni...vypadni a už nikdy víc se nepřibližuj k Amy," syčel Ben, byl zlostí bez sebe.
Jason se zasmál a chystal se k odchodu.
"Počítej s tím, co jsem řekl," zamumlal směrem k Amy při odchodu.
Cítila strach. Ben s ní přece nemohl být pořád. Svěřila se se svými myšlenkami Benovi, ještě než opustili obývací pokoj.
"Půjdu ti pro věci...jen...sedni si tady." Ben spěchal. Amy si položila ruku na její břicho. Cítila, jak se nenarozené dítě pohnulo.
"Teď přijdu vyřídit oba." Amy zopakovala Jasonova slova, která jí proběhla hlavou. Co mohl ještě osud přichystat jí i jejímu dítěti?
Ben znovu vstoupil do místnosti a držel v ruce Amyiny věci a oblečení.
Chytila se jeho paže a odešli z bytu.

Díl 6.


Ben netrpělivě zabubnoval prsty na volant. Už dvě hodiny byli na dálnici,
protože tam byla dopravní zácpa. Ben se úzkostlivě podíval na Amy,
která přerývaně dýchala přes kontrakce.

"Jak to vypadá?"
"Ještě pět minut," odpověděla, hlavu majíc opřenou o chladnou sklenici.
"Neboj se Amy, budeme tam včas," zamumlal Ben a zíral ven z okénka, aby
se podíval, jestli se udál nějaký pokrok.

Když pětiminutová doba téměř vypršela, Ben pohlédl na Amy. Viděl, že kontrakce jsou blíž a blíž.

"Bene?" zašeptala Amy, "Bene, podrž mě."

Ben zastavil auto a posadil se k Amy na sedadlo.

"Je to v pořádku, je to v pořádku," zašeptal a odhrnul jí vlasy z čela. "Kolik zbývá času?"
"Minuta, možná míň."

Amy skolily kontrakce. Ben jí pomohl lehnout si. Vytáhl z kapsy mobil a zavolal do nemocnice.

"Pohotovost."
"No...moje přítelkyně rodí a zasekli jsme se v dopravní zácpě."
"Kde jste?"
"Na dálnici."
"Po jaké době se kontrakce opakují?"
"Po minutě, nevím, co můžu dělat?"
"Dobře, záchranáři už tam jsou, ale myslím, že mají dost práce s nehodou, která se tam stala, a není možné dostat záchranáře
tak dolů. Ale můžete dítě přivést na svět sám."
"Sakra," zaklel. "Doufal jsem, že to neřeknete."

Amy křičela bolestí a chytla se Benovy paže.

"Neboj se, řeknu ti, jak to uděláme."

Ben si povzdechl. "Takže jak to máme udělat?"
"První krok je, aby byla v pohodlí a klidu."
"Jak to sakra mám udělat v autě?!"
"Dejte jí něco za hlavu, a taky deku."

Ben vložil Amy za hlavu svou bundu. Taky vytáhl deku ze spodu auta.

"Co se děje, Bene?"
"Řekli, že mám dítě přivěst na svět. Je to v pořádku, Amy?"
"Uh, hm..." zamumlala Amy, svírajíc bolestně rty.
"Je to v pořádku, Amy, je to v pořádku," tišil ji a dal jí vlasy za uši.
"Bolí to, Bene."
"Bude to v pořádku."

"Dobře, když kontrakce budou jen pársekundové, řekněte jí, ať tlačí, co to jde. Ujistěte se, že máte něco, do čeho byste mohli dítě pak zabalit. Třeba tričko."

Ben si vyslékl tričko a zůstal jen v nátělníku. Zatímco počítal čas mezi kontrakcemi, žena mu vysvětlovala, co bude dál dělat.

"Amy? Amy, miláčku, potřebuju, abys zatlačila, co nejvíc to půjde, ano?"
"Dobře...ÁÁÁÁÁ!!!" zakřičela, když začala tlačit. Chytla se Benovy ruky a tiskla ji.
"Řekněte mi, až uvidíte hlavičku," řekla žena z pohotovosti.
"Vidím jen kousek..."
"Řekněte, až bude venku."

Ben polknul. Byl v dost nepohodlné pozici na to, aby něco viděl. Ale Amy přece nemohla dítě přivěst na svět sama.
Když konečně hlavička vylezla, Ben to oznámil ženě.

"Dobře, už se to blíží. Tohle bude opravdu nejtěžší ze všeho, ramena."

"Dobře, Amy, zatlač znovu a co nejvíc."

Amy se chytla obou stran auta a zatlačila, co to šlo. Ramena dítěte vykoukly a Ben ho pod nimi držel . Amy byla jako bez dechu.

"Je to v pořádku, ještě jednou."

Se zbytky posledních sil se to Amy povedlo. Ben dítě zabalil do trička.

"Je venku."

"Teď potřebujete něčím přeříznout pupeční šňůru. Máte něco ostrého a čistého?"
"Jo, kapesní nůž."
"Tak to udělejte."

Ben splnil instrukce a podal dítě Amy, která plakala radostí nad její malou dcerkou.

"Co dál?" zajímal se, když viděl radost v jejích očích.
"To je všechno, co jste mohl udělat. Teď tam pošlu záchranáře, ale pokud nepřijdou, prostě se snažte ty dvě dostat co nejrychleji do nemocnice."
"Dobře, dobře, děkuju vám za pomoc."

Ben zavěsil a položil mobil na přední sedadlo. Sedl si vedle Amyiných nohou a sledoval ji.

"Je nádherná." Ben se usmál, holčička měla stejně nádherné zelené oči jako Amy.
"Jsi tak roztomiloučká, viď?" Ben pohladil dítě po tváři. Překvapení bylo, když mu stiskla prsty. Byl šťastný.

"Amy, já vím, že není moje, ale...jestli můžu..."
"Budu si vážit, jestli s námi budeš chtít zůstat."
Benovi vystryskly slzy štěstí a obě je objal .
"Víš co, Bene? Jsem ráda, za to , co máme, náš vztah. Není to romantika, ale je to tak blízko..."
"Taky to miluju."

Díl 7.

O týden později opustila Amy a malá Emma nemocnici a poprvé strávily jejich první noc zpátky v bytě. Ben uložil jemně Emmu do její postýlky a sledoval ji usínat pár chvil předtím, než se vrátil k Amy do obýváku. Sedl si na pohovku a začal číst svazek toho, co měly být legální dokumenty.

"Co je, Amy?"
"No, dobře, podívej, dost jsi mi pomohl s Emmou, myslím, že-teda pokud budeš chtít-...stal by ses legálně Emminým druhým rodičem?"

Ben stále vstřebával ta slova. Stát se Emminým druhým rodičem? Ben zbožňoval dítě i Amy. Už o tom předtím přemýšlel, ale nikdy se jí nezeptal...

"Samozřejmě. Budu nadšený, pokud se jím stanu."

Amy se usmála a postavila před něj papíry, Ben je okamžitě podepsal.

"Kdybys, no...kdybys změnil názor nebo něco, tak řekni a já se pod-"
"Proč bych měnil názor?"
"Já nevím, je to prostě..."
"Amy, tohle je rozhodnutí, které nikdy nezměním."

Amy se pousmála a Ben ji objal.

"Budu tu vždycky a postarám se o tebe i o Emmu. Slibuju, nikdy vám nikdo neublíží..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.