Leden 2010



NOVÁ PÍSEŇ EVANSECENCE!!!

23. ledna 2010 v 13:20 Hot News


Ano je to tady, nová píseň Evanescence je ve světě :) Enjoy :) Tuto píseň Vydávají pro dobročinné skutku na pomoc Haiti,jenže teď když už je to na youtube tak nevím nevím no:( Každopádně krásné :)


Together Again


Fotky z New Yorského koncertu

15. ledna 2010 v 18:33
Zdroj:

http://www.onelouderphoto.com/2009/11/07/concert-photos-evanescence-grand-ballroom/

Arctic Monkeys Diskografie

13. ledna 2010 v 17:28
Diskografie


Alba

* 2006 - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
* 2007 - Favourite Worst Nightmare

Singly a EP

* 2005 - Five Minutes With Arctic Monkeys
* 2005 - I Bet You Look Good On The Dancefloor
* 2006 - When The Sun Goes Down
* 2006 - Who The Fuck Are Arctic Monkeys
* 2006 - Leave Before The Lights Come On
* 2007 - Brianstorm
* 2007 - Fluorescent Adolescent
* 2007 - Teddy Picker

DVD

* 2006 - Scummy Man
* 2008 - Arctic Monkeys Live At The Apollo

Alex Turner

13. ledna 2010 v 17:21
Alexander David Turner (* 6. ledna 1986) je jediným synem učitele hudební výchovy a učitelky

německého jazyka narozeným v Sheffieldu na severu Anglie, což vysvětluje jeho přízvuk typický pro tuto oblast. Je členem skupin Arctic Monkeys a The Last Shadow Puppets. V obou skupinách působí jako zpěvák, kytarista a skladatel. V Arctic Monkeys je hlavním textařem, v The Last Shadow Puppets píše texty společně s Milesem Kanem (The Rascals).


Formování Arctic Monkeys

V prosinci roku 2002 po dokončení studií se v anglickém Sheffieldu znudění kluci rozhodli, že si založí skupinu. Kytar se ujali sousedé Alex Turner a Jamie Cook, bubeníkem se chtěl stát kamarád z dětštví Matt Helders a baskytaristu Andyho Nicholsona našli v nedalekém městečku Suburbie. Začali hrát indie rock, který se v jejich době výrazně rozšířil. Jejich nezávislost jim dala možnost vytvářet svůj osobitý styl, plný chytlavých melodií. Arctic Monkeys šance využili a k chytlavé hudbě přidali i svou uměleckou stránku.

Aby Arctic Monkeys na britském trhu uspěli, museli přijít s nějakou novinkou. Nakonec se rozhodli nahrát Album plné chytlavých písniček, čili potencionálních hitů. První album, "Whatever People Say I´m, Thats What I Am Not" se skladbami jako When The Sun Goes Down, nebo Mardy Bum, bylo velmi očekávané a když v roce 2006 přišlo na trh, okamžitě trhlo rekord jakožto nejprodávanější britský debut v historii. Predčili tak i legendární Oasis. Druhé CD "Favourite Worst Nightmare" vyšlo o rok později a na CD se objevili hity jako Fluorescent Adolescent i Teddy Picker. Krom CD nám ale Arctic Monkeys vydali ještě spoustu singlů, jako Who The Fuck Are Arctic Monkeys, nebo Leave Before the Lights Come On.


The Last Shadow Puppets

Na začátku října 2007 Alex Turner prohlásil, že se chystá nahrát CD s kamarádem Milesem Kanem a producentem Jamesem Fordem, který produkoval i druhé album Arctic Monkeys, na kterém se podílel mimojiné i Miles Kane, konkrétně v poslední písničce 505. Kane, který Arctic Monkeys podporuje a sám je frontmanem skupiny The Rascals, naplánoval projekt a mohlo se začít nahrávat. Duo se nejprve jmenovalo Turner & Kane, ale nakonec název změnilo na The Last Shadow Puppets. První singl a celé album dostalo název The Age Of The Understatement, jehož prodej začal 21. dubna 2008. Dva dny předtím měla skupina první koncert v Portsmouthu. Recenze alba byly spíše kladné, i když jistá část fanoušků Arctic Monkeys i The Rascals tento projekt příliš nepodporuje. Album bylo nominováno na Nationwide Mercury Prize 2008, což byla pro Turnera třetí nominace po sobě, ale úspěch Turnera v roce 2006 s prvním albem Arctic Monkeys se opět neopakoval a cenu jim přebrali Elbow. Ale i přesto už mají jednu cenu "v kapse" - Mojo Award v kategorii Breakthrough Artist. Brzo bude okupovat pulty nový singl My Mistakes Were Made For You, který následuje předchozí singl Standing Next To Me, jehož klip měl u fanoušků skvělé ohlasy. Co se týče druhého alba, Miles Kane ze začátku tvrdil, že se bude chystat v příštím roce 2009, ale nedávno přiznal, že koncertování s oběma kapely ho příliš vyčerpává a dvě alba v jednom roce už nechce vydat (album The Rascals "Rascalize" vyšlo letos v červnu) a vypadá to, že dá přednost The Rascals... Další album The Last Shadow Puppets je tedy ve hvězdách.

Soukromý život

Alex Turner si svůj soukromý život skutečně hlídá, stejně tak i svou image. V prosinci 2005 ho magazín NME ocenil jako "The Coolest Man On The Planet". Velice podporuje fotbalový klub Sheffield Wednesday, píše články pro magazín Blender a celkově žije velmi aktivně. Když chodil na střední, věnoval se basketbalu a jeho učitel tvrdí, že byl pravděpodobně nejlepší basketbalista na škole. To, že se bude někdy věnovat hudbě, jeho třídního učitele v životě nenapadlo. Jeho přítelkyně je o dva roky starší TV reportérka a modelka Alexa Chung, se kterou tráví spoustu času a jsou častým cílem paparazzi, tudíž jeho soukromý život už není tolik soukromý, co býval.

Arctic Monkeys členové

13. ledna 2010 v 17:19


Členové



Alex Turner

TADY

Jamie Cook

Narodil se 8. července 1985. V kapele působí jako kytarista. K Vánocům 2001 dostal svoji první kytaru. Nemá rád tisk a rozhovory. Bydlí v Sheffieldu s rodiči.

Andy Nicholson

Kvůli vyčerpání se v květnu 2006 rozhodl neabsolvovat s kapelou turné po Severní Americe. 19. června pak na oficiálních stránkách vyšlo prohlášení o ukončení jeho působení v Arctic Monkeys. Jako jediný člen skupiny nebydlel v High Green, ale v sousední Hillsborough.

Matthew Helders

Matt se narodil 7. května 1986, je tedy v kapele nejmladší. Působí jako bubeník. Má ještě funkci back vokalisty. Je známý svým humorem.

Nick O'Malley

Narodil se 5. července 1985. Do kapely přišel poté, co se Andy Nicholson rozhodl nezúčastnit se turné po Severní Americe. Jako přítel skupiny a basista The Dodgems byl navržen jako dočasná náhrada. Poté, co Andy definitivně odešel, Arctic Monkeys oznámili, že s nimi odehraje všechna letní vystoupení, v současné době je oficiálně uznán jako nový basák kapely.

Arctic Monkeys Historie

13. ledna 2010 v 17:16
Arctic Monkeys je čtyřčlená anglická indie rocková hudební skupina z předměstí Sheffieldu. Jejich první dva singly "I Bet You Look Good on the Dancefloor" a "When the Sun Goes Down" se oba okamžitě po vydání staly jedničkou v britské singlové hitparádě a jejich první album Whatever People Say I Am, That's What I'm Not překonalo britský rekord v počtu prodaných nosičů debutující kapely v prvním týdnu prodeje. Kapela získala cenu "objev roku" na BRIT Awards a do historie NME Awards se zapsala jako první kapela, která získala v jednom roce ocenění pro nejlepší novou kapelu a nejlepší britskou kapelu. V roce 2007 vydala své druhé album Favourite Worst Nightmare.




Historie


Začátky

V roce 2001, po koncertu Libertines, se dva sousedé Alex Turner a Jamie Cook rozhodli, že si k Vánocům řeknou o hudební nástroje. Oba dostali kytary. Po několika týdnech samovýuky se rozhodli, že si založí skupinu. Jako zbývající členy si Alex vybral své dva spolužáky - Andyho Nicholsona a Matta Helderse. Andy se chopil baskytary a na Matta zbyly bicí.

Nacvičovat začali v Yellow Arch Studios v Neepsendu, jejich první vystoupení se uskutečnilo 13. června 2003 v Grapes v centru Sheffieldu. Po několika vystoupeních začali nahrávat demosnímky, které vypalovali na CD a rozhazovali je na koncertech. Několik původních kousků se tedy šířilo pomocí internetu a skupina si pomalu nacházela další a další fanoušky. To skupina netušila, později se vyjádřila, že nikdy nečekala, že se jejich hudba zadarmo tak rychle rozšíří. Během necelého měsíce se Arctic Monkeys nestačili divit, když na další koncert přišlo mnohonásobně víc lidí a dokonce s nimi odzpívali všechny písničky. Postupně začala jejich popularita sílit natolik, že se o ně začali zajímat i časopisy. Když se jich Prefix Magazine zeptal na jejich profil na MySpace, tak se zarazili a divili se, co to MySpace vlastně je. Založili ho tedy jejich fanoušci a i tento tah jim vyšel skvěle, díky tomu se dostali na první příčku hitparády a vyvolali pozdvižení.





Jejich popularita rostla a na severu Británie byla obrovsk. Dalo by se říct, že ovládali Rádio BBC, kde se hráli nejčastěji. V tu dobu si jich všiml i Mark "The Sheriff" Bull, místní amatérský fotograf, který se rozhodl natočit video pro Fake Tales of San Francisco, které zveřejnil na svém webu. Na základě toho vznikla nezávislá kompilace Beneath the Boardwalk.

V květnu 2005 dostali AM první příležitost nahrát EP, Five Minutes with Arctic Monkeys, s písničkami Fake Tales of San Francisco a From the Ritz to the Rubble. Toto EP bylo v omezeném množství 500 CD a 1000 7-ičkových nahrávkách, ale bylo také ke stažení na iTunes.

Brzy poté se Arctic Monkeys představili na Carling Stage Reading & Leeds festivalu, zaměřeného na méně známé kapely. Zde sklidili značný úspěch a jejich demonahrávky se začaly šířit ještě větší rychlostí po internetu.


Nahrávání

Po úspěších na festivalech se otevřela možnost nahrání desky. Tou dobou už měli vyprodanou koncertní šňůru napříč Velkou Británií. V říjnu 2005 dokonce vyprodali legendární Londýnskou Astorii.

V červnu 2005 podepsali smlouvu s Domino Records. Měli spoustu nabídek na smlouvu, ale pro Domino se rozhodli, protože jeho vlastník Laurence Bell rozjel toto vydavatelství na vlastní pěst ze svého bytu. Ten na tom velmi vydělal, práva na prodej jejich desek totiž odkoupili i EMI za 1.000.000 Liber a Epis pro USA za 725.000 Liber. Domino však získalo práva i pro Nový Zéland, Austrálii a Japonsko, kde se AM také velmi dobře prodávají.

Prvotiny



První singl pod Dominem, I Bet You Look Good on the Dancefloor, byl vydán 17. října 2005 a dosáhl 1. místa v Britské singlové hitparádě, kde porazil Robbieho Williamse, Sugababes i McFly. Chvíli na to se stali hlavními hvězdami časopisu NME.

Druhým singlem se stal When the Sun Goes Down (předtím Scummy), ten byl vydán 16. ledna 2006, a také se vyšplhal na 1. místo singlové hitparády. Díky prodeji 40.000 kusů sesadili Shayne Warda. Skupina se stala nejúspěšněji debutující, k čemuž nepotřebovali žádné marketingové zázemí.

Během září 2005 dokončili své první album Whatever People Say I Am, That's What I'm Not, které vyšlo 23. ledna 2006. Ovšem už měsíc před tímto datem bylo téměř vyprodané, předobjednávky se rozjely v nejzběsilejším tempu, které Britská hudba kdy zažila.

Whatever People Say I Am, That's What I'm Not se stalo nejrychleji prodávaným debutovým albem Velké Británie, za první týden se prodalo neuvěřitelných 363.735 kopií.

I v USA se dařilo, během prvního týdne se prodalo 34.000 kopií, album se tak stalo nejrychleji prodávaným indie debutem v USA a umístilo se na 24. místě prodávaných debutů.

Kritici ve Velké Británii chválili jak jen mohli, ovšem Američtí byli mnohem zdrženlivější. Když se však Arctic Monkeys předvedli před publikem v USA, kritici obrátili.

Časopis NME dokonce album označil za 5. nejlepší v historii VB!

Za toto album si skupina odnesla neuvěřitelné množství cen a stala se tak nejúspěšnější skupinou roku 2006, porazila dokonce Oasis či The Strokes.

Odchod Andyho, příchod Nicka

Arctic Monkeys nezaháleli a 24. dubna 2006 vydali pěti písničkové EP Who the Fuck Are Arctic Monkeys?, kterým opět zasadili ránu kritikům, kteří nečekali tak rychlý návrat.

Brzy po vydání EP kapelu opustil baskytarista Andy Nicholson, který (zřejmě) z rodinných důvodů nemohl odcestovat na turné po USA. Andyho tedy nahradil Nick O'Malley ze sheffieldské skupiny The Dodgems, který byl původně pouze jako záskok, nakonec se však stal právoplatným členem.

První singl po příchodu Nicka byl Leave Before the Lights Come On, který byl vydán 14. sprna 2006. Singl se umístil na 4. místě Britské singlové hitparády, což bylo poprvé od začátku kapely, kdy se singl neumístil na 1. místě. Alex ho ze srandy nazval "černou ovcí rodiny".

Po odehrání letních festivalů se konaly ceny Mercury. Zde měli AM horkého kandidáta ve své desce, která nakonec vyhrála tuto slavnou cenu. Arctic Monkeys tak během jediného roku dosáhli cíle, který je často považován za ten nejvyšší pro britského umělce.

Favourite Worst Nightmare

Druhé album, Favourite Worst Nigtmare bylo vydáno 23. dubna 2007, týden po vydání singlu Brianstorm. Je znát velká změna oproti prvotině, což ostatně potvrdil i Alex. AM se postarali o pozdvižení, když uspořádali tajný koncert, na kterém představili většinu písniček z nové desky. Kritika byla i tentokrát velmi kladná.

Mezitím se skupině podařilo posbírat několik dalších mezinárodních cen, včetně nejlepšího hudebního DVD za Scummy Man.

Nové album se dostalo na 1. místo Britské hitparády a všech 12 písniček se umístilo v top 200 Britské singlové hitparády.

Dalším singlem z alba se stal "Fluorescent Adolescent" a "Teddy Picker".

Mezitím si AM zahráli pod pseudonymem The Death Ramps.

Třetí album a vedlejší projekty

Po dokončení tour se skupina opět chce odebrat do nahrávacího studia a pracovat na další desce. Některé nové songy byly již zahrány na živo, jedná se o: "Sandtrap", "The Lovers", "Put Me in a Terror Pocket", a "The Fire and the Thud".

To se však bude zřejmě muset oddálit, protože Alex Turner založil s kamarádem Milesem Kanem The Last Shadow Puppets, kterým v dubnu vychází album.

Matt Helders je také hudebně vytížen, zřejmě si zahraje se skupinou We Are Scientists, se kterými by měl odjet turné k jejich nové desce.

Rozhovor s Noodlesem 2. část

3. ledna 2010 v 15:35

Která z tvých kytar je nejdůležitější?
Ibanez NDM 2, značková; Talman. První Talman, na kterou jsem začínal, pak se přestali vyrábět, tak jsem chvíli hrál na jinou Talman a i tuhle přestali vyrábět! Je stylově hodně podobná Fender až na to, že má snímače humbucker; její konfigurace hum/sing/hum (IBZ krční INF 1 humbucker snímač; střední IBZ INFS 1single coil snímač; IBZ INF 1 humbucker bridge snímač) je to, co mi vyhovuje trochu víc.
Vždycky sem měl rád Fender kytary, ale často se z nich těžko získával ten dobrý Offspring zvuk. Taky mám rád Les Pauls, ale i ty jsou trochu težší a taky podsaditější struktury v těle, krku, prostě ve všem.
Zvuk kytar na Rise and Fall byl ohromující, a to vždycky bylo součástí vaší hudby. Můžete být sice zařazeni mezi proto-punkové kapely, ale v srdci všeho je opravdový dynamický kytarový zvuk.
No, hele, myslim, že si mě nebo Dextera nemůže nikdo splést s Eddiem Van Halenem. Skutečně to jsou naše kytarový tóny, který nás odlišujou. Je to něco, na co se potřebujeme vážně spolehnout… umíme hrát na kytary, ale nejsme žádní ohromující kytaristi.
Tak popojedeme. Většina sól na albu zní spíš jako řízené kytarové sekce než přímý 16-bar lead breaks (pozn. překl.: pravděpodobně styl hraní). Je to něco, o co jste cíleně usilovali?
Jo, něco jsme si z toho vážně odnesli. No jo, nebylo toho moc, co by jsme se o punk-rocku víc dozvěděli. V osmdesátých letech to vypadalo takle: sloka/refrén/sloka/refrén Sólo! Sloka/refrén/prodloužený refrén/zakončení. Chápeš? A to že bylo hodně špatných sól! Punkáči nehráli sóla, většina z nich ani nemohla. Třeba moji oblíbenci; Stan Lee (Dickies) by zvládl vážně dobrý sólo, ale nechtěl zkusit rozpálit svět se svými kytarovými sóly. Jen udělal vkusný druh sóla melodického typu, a to se mi rozhodně libí víc.
Víš, zbožňuju skvělý sólo; myslim, že Randy Rhoads udělal hodně věci vážně skvělých, ale tak nějak o něm uvažuju jako o kytaristovi než jen o chlápkovi, co chce poslouchat hudbu a sám zpívat. Asi o něm přemejšlim víc po formální stránce, když ho poslouchám.
A to je to, z čeho jsme tak něják vycházeli. Jenže sólo může v písničce fungovat jen když je vážně dobrý. Když je dobrý, melodický, může bejt klidně delší a přitom dobře podrží melodii.
Sólo v Nothingtown má zrovna tyhle melodický a rytmický prvky.
Správně; to jsem hrál já. Hodně jsem se snažil o starej styl R&B Rockabilly. Začal jsem (trošku jinak) a netušil jsem jak to dopadne. Mám to všechno nějak popletený. Začalo to s tripletama a nějakejma těma zajímavejma R&B prvkama, jen byly o trochu rychlejší. To bylo něco, co jsem chtěl ke konci změnit. Napsal jsem něco, co bylo asi dvakrát delší, ale nakonec to skončilo tak, že jsme se pohádali a já tu hádku projel, takže jsme tuhle nahrávku v půlce utli (smích)! Je fakt, že mě to trochu mrzelo. Dost jsme se na tom nadřel.
V několika písničkách jste použili klávesy, třeba v "A Lot Like Me."
Tahle pianová část byla původně napsaná pro kytaru, ale nikdy se nám nepodařilo na kytaru zahrát ten tón tak dobře. Zkusili jsme hromadu různých věcí, ale nikdy to neznělo tak dobře, jak jsme si představovali. A najednou někoho napadly klávesy a navrhl, aby se to zkusilo zahrát na pianu. Řekli jsme, "Ty vole, kdykoli začneš otravovat s pianem, tak to celý poděláš." No, nakonec jsme to zkusili, a ono to fungovalo sakra dobře.
Mám za to, že na ty klávesy hraje Dexter. Hrál trochu na klavír předtím, než začal hrát na kytaru.
Taky ve "Fix You" jsou klávesy.
Jo, taky.
A akustická kytara.
Já myslim, že to byla čistá kytara, ale je možný, že je to akustická. Musel bych si to znova poslechnout.
Kdo by to teda hrál?
Jestli to je hraný na akustiku, pak Dexter. Já hrál "Kristy, Are You Doing Okay," kde je akustika na začátku a pak hraju na elektrickou kytaru.
Textově "Kristy, Are You Doing Okay" je více méně tématicky podobná "Janie's Got A Gun" od Aerosmith. Správně?
Asi jo. Vidíš, to mě nikdy nenapadlo. Na tuhle písničku jsem docela zapomněl. Vážný a neobvyklý téma na píseň. Je to vlastně fenomén každodenního života (zneužívání dětí) a Dexter, když byl mladší, tak to ve svém okolí zažil. Jednou v noci se vzbudil a napsal to.
Myslim, že každý z nás zná někoho, kdo trpí, ať to ví, nebo ne. Přinejmenším v týhle zemi jsou průzkumy ohromující. Je to strašný.
"Let's Hear It For Rock Bottom" má tak něják náznak rytmické řeči jako u Police.
Jo, souhlasim. Hele, připomíná mi to Police, když se hraje refrén. Ale v podstatě jde hlavně ve slokách o twisted ska. V tom by mě nenapadlo hledat Police.


A ten riff během instrumentální pasáže, co se opakuje, když se mění akordy - odkud to máte?
To vlastně vzniklo až ve studiu, protože původně to bylo úplně jiný. Ta sloka byla vážně hodně hluboká, těžká, temná a hrozivá, a Dexter a Bob říkali, že to určitě nebude fungovat. Mně se to hrozně líbilo, protože tam byly veliký rozdíly mezi slokou a refrénem. Myslel jsem, že to půjde, ale jim se to nezdálo. A po chvíli hraní zaznělo, "Tak, tohle nejde..." a tak se to opravdu předělalo. Měli pravdu a nakonec to vyšlo o trochu lepší. V těhle věcech nikdy nevíš. Zase jsem tohle hlasování projel, ale tenhle song se mi líbí. I po předělání si mě získal.
Byl tohle zrovna okamžik, kdy Bob uplatnil svůj vliv?
Rozhodně. To je to, co se mi líbí - nezávislé využití objektivního názoru.
"Rise nad Fall," víceméně hlavní skladba alba, obsahuje ten velmi rychlý Offspring rytmus?
Správně. Rozhodně je to víc old school, '77. Jsou to hodně běžný akordy, dost podobně znějící, a přitom to zní docela nově. To je klíč ke skvělému rock 'n' rollu, sebrat tři stejný akordy a obměňovat je pořád dokola. Podívej na takový kapely jako The Ramones nebo AC/DC, dělaj to taky.
Víš, které akordy to byly?
Uhh, C - D - G (smích)
To jako vážně?
Skoro tak nějak; vlastně je čtyřakordová. Prostě jsem vzal kytaru a zkoušel. Vtipný je, že spoustu těch nejjednodušších věcí jsem vždycky zkazil.
Ale jak tak popisuješ skvělý rock a přehodnotíš to, co bylo dřív, dojdeš k tomu, že to je přesně to, v čem Offspring boduje.
Teda, díky. Ale taky pracujeme s více akordy, některý písničky jsou šesti, sedmiakordové (smích). Nezmiňuju mollové!
Vraťme se k tomu, co jsi říkal úplně na začátku našeho rozhovoru, když jsi zmínil, že nikdy nemůžeš dopředu říct, jaké reakce na nové album budou. Navzdory tomu, jak úžasné ti Rise and Fall, Rage and Grace přijde, skutečně netušíš, jak ho publikum přijme?
Jsem o tom plně přesvědčen. Je tam několik odchylek. Vážně nedokážu posoudit, jak moc jsou ty které songy odlišné. Třeba "Fix You" je na nás skutečně pomalá, ale nepřijde mi, že by byla tak moc jiná od toho, co jsme hráli předtím. Tónově mi dost připomíná "Dirty Magic" z Ignition v '92. Tónově určitě hodně, a i tempem. Ale někteří lidi řeknou "Tohle je úplně odlišný a k vám to nesedí."
Taky na to hodně upozorňujou v "A Lot Like Me", ale podle mě zní úplně jako naše písnička.
Mam pocit, že tohle album bude nakonec v pohodě, protože si nemyslim, že by bylo o tolik jiný než ty alba, co jsme dělali dřiv. Rozhodně mi zní jako Offspring album. A na to spoléhám (smích). Ale to je prostě různá strana mince, a nikdy nevíš, která padne. Bude to úspěch? Nebo propadák? To nikdy nevíš.

Souhlasím.
Jo, ale nemá cenu si s tim lámat hlavu. Prostě něco nahraješ, a to tak, že nejlíp jak myslíš, že to jde a už to necháš. A doufáš v nejlepší, a tak jsem na tom já zrovna teď. Myslim, že jsme odvedli vážně dobrou práci a doufám, že to dopadne co nejlépe.
Blížíme se ke konci našeho povídání a ty k dopití svého piva. Co plánujete dál?
Máme teď na léto naplánovaný haldy festivalů, a pak pojedem tour. Festivaly budou převážně tady ve státech a v Evropě. Taky plánujeme cestu do Japonska a nějaký ty vystoupení tam. Zatím není nic stanoveno napevno, ale je to v plánu.
Se kterými kapelami pojedete tour?
Hele, to nevim. K tomu jsme se ještě nedostali. Nejdřív naplánujem tour a pak až budem řešit, koho pozvem. Obvykle s sebou někoho berem, ledaže by si někdo pozval nás.
"Guns 'N Roses se speciálním hostem The Offspring!" Nikdy nevíš.
Tak teď na konci dne už musíš odcházet s obrovským úsměvěm na tváři díky tomuhle báječnýmu albu a úžasnému úspěchu kapely.
Určitě se najdou chvíle, kdy jsem opravdu hrdý na úspěch z našich výsledků. Ale kupodivu, mnohem víc jsem nadšený a vděčný; vděčný za to, že můžu tohle všechno dělat. Je to vážně skvělá práce. Fakt ji mám rád.
Ale dík…
Interview by Steven Rosen (Ultimate-Guitar.Com)

Rozhovor s Noodlesem 1. část

3. ledna 2010 v 13:43
Trochu delší počteníčka, ale tak koho zajímá :-)


Nahrávací studio Offspring se ukrývá v nejmenovaném průmyslovém areálu na Huntigton Beach v Kalifornii. Nikdy by jste neřekli, že tahle nenápadná malá budova je místem, kde čtyři hudebníci z Orange County pracují na jejich osmém studiovém albu. A možná by jste se divili ještě víc, kdyby jste zjistili, že prodejnost hudby tohohle kvarteta se pohybuje nad třicet milionů prodaných nosičů.
Kevin Wasserman, víc známý jako Noodles, hlavní kytarista Offspring, je pravděpodobně nejneškodnějším členem kapely. Je docela vysoký, hubený, sportovní postavy a nosí brýle s kostěnými obroučkami. Poslední dobou strávil hodně času v tomto betonovém domku při nahrávání kytar a zadních vokálů na nové album kapely, Rise and Fall, Rage and Grace. Měli byste ho vidět ve společnosti producenta alba, Boba Rocka.
Noodles je pravděpodobně po každodenním docházení do studia trochu unavený. Ale nyní už je hotovo, sedl si, poslechl celou nahrávku, a pak nám o tom všem povyprávěl.
UG: Vaše poslední album Splinter (2003) jste vydali někdy před pěti lety. Proč tak dlouhá pauza? Taky jste vydali Greatest Hits - mělo to být shrnutí vašich posledních deseti let tvorby?
Noodles: Vlastně bylo víc času a prostoru, abychom vydali výběr největších hitů. Částečně to ale taky bylo čistě ze sobeckých důvodů. Předešlých deset let jsme strávili tak, že jsme vždy rok nahrávali a pak rok jeli tour, pak zas rok nahrávali a zas jeli rok tour pořád dokola. A to byl vlastně důvod proč narušit tenhle stereotyp. A taky se nám dostalo příležitosti účastnit se Warped Tour, protože jsme nechtěli dělat moc velkou štaci jen s Greatest hits. Takže jsme vystoupili na Warped Tour, potom jsme hráli v Evropě a na pár dalších místech další čtyři, pět měsíců. Vlastně jsme hráli až do konce roku 2005, a pak jsme asi na šest měsíců zmizeli ze scény a čekali až přejde rozruch. Někdy kolem června 2006 jsme se vzpamatovali, ale taky všechno začalo bejt mnohem složitější, byli jsme hodně zaneprázdněný. Někdy jsme na tejden, dva vypadli, ale většinu času jsme strávili prací nad novým albem.
V roce 2007 jste hráli v Japonsku a tam jste také vystoupili na festivalu Summer Sonic. Jaké to bylo?
Jo, bylo to skvělý. Předtím jsme chtěli alespoň jednou hrát na Summer Sonic a bylo to vážně báječný. Mně se v Japonsku hrozně moc líbí; miluju japonskou kuchyni, miluju japonský pivo. Vystoupení tam jsou ohromný, a tam jsme taky prvně hráli Hammerhead. Hammerhead byl v podstatě hotovej - sice ještě nebyl namixovanej, ale my se prostě rozhodli ho zahrát na Summer Sonic, pak podruhý v Tokiu. Bylo to prima, provést to takhle. Ohlas byl fakt ohromující, a tak jsme to zopakovali za den, dva v Tokiu.
Proč si myslíš, že je Offspring v Japonsku tak populární? Obsahově jsou myšlenky postaveny na základech západní kultury, přestože se samozřejmě zabýváte celosvětovými problémy. Ale vaše hudba má kořeny v americkém punku a rock n'rollu.
Hele, já nevim. Pravděpodobně je populární ze stejných důvodů, který se i mně v hudbě líbí. Deset let jsme byli punková kapela; punk-rock bylo to, co jsme měli rádi. Jenže punk byl v Kalifornii už téměř mrtvej, a pak se zčista jasna objevil hardcore; punk-rock se najednou stal agresivnějším, plně našláplej testosteronem a dobrý songy byly šmahem tytam. Zájem byl o pořádný pařby, ne o hudbu. Přesně o tom byla většina kapel, se kterejma jsme hrávali. Sem tam se našly kapely, který hrály dobrý věci. Ale většina z nich byla hodně hardcorových a my mezi ně nikdy nezapadli, přestože jsme dělali dost, aby naše vystoupení byly dobrý a vzbuzovaly trochu respekt a tak.
Ovšem naše hudba je melodická. Nedokážu říct co všechno naše texty zvládnou vypovědět, ale svět se stále zmenšuje. Všechno to cestování a telefonáty, teď i internet, a s tím vším se setkáváme denně v televizi, pořád stejný novinky, pořád stejná hudba.
Dotkl ses jednoho z nejdůležitějších prvků: Melodie. Dokonce i něco trošku odlišného jako "Fix You" má plno melodie a skvělé změny v akordech.

Sex Pistols byli pankáči a byli schopný to tak dělat; Ramones byli pankáči a byli schopný to tak dělat. Je to směšný argument, ale pamatuju jak lidé říkali: "Oni nejsou hardcore!" a pak taky "A koho to zajímá?" Jsou útoční a dělaj bezvadný písničky, koho zajímá, že nejsou dostatečně hardcorový? Tak teď vedem stejnou debatu, jen je o punku. Lidi se ptaj, jestli jsme vážně chtěli být punkový. Vážně nemám chuť se s někým dohadovat jakej sem punker; sám vím, co pro mě punk-rock znamená a nikdo mi to brát nebude.
Když si zpětně projedeš Greatest Hits, poslechneš některý z těch songů a řekneš si "Wow, tohle je vážně dobrej song", stejně jako kdybys ho nenapsal nebo nezahrál ho? Jsi schopný to takhle říct?
Jo, jo, přesně tohle cejtím u novýho alba. Je to pro nás hodně vzrušující, protože to je nový album. Myslim, že jsme odvedli dobrou práci. Nemohl jsem se dočkat až každej z těch songů vyjde a až to vyjde jako celek. Nemyslím si příliš mnoho, když to slyším ... hodně věcí na Greatest hits často hrálo z rádií. Nikdy mě nezasáhly tak moc, protože jsem je všechny znal dost důvěrně. Ale když půjdu zpátky a pustim si naše starší alba a najdu tam nějakej song, kterej by si podle mě zasloužil místo na Greatest hits, stejně to ve mně nevzbudí moc vlekou pozornost. A jsem překvapený v tom smyslu jako, "Bože, tohle je fakt úžasnej song, vážně se mi líbí. Proč jen jsem ho neudělal tak dobře, jak si myslim, že by měl bejt?"
A stejně to cejtim i u tohohle alba. Samozřejmě, částečně je to proto, že je nejnovější, u novýho alba jsou ty pocity vždycky takový. A nikdo neví, jak to bude, dokud to nevyjde. Dokud tohle album nevyjde nemůžu říct, jakou odezvu sklidíme.
Je něco, co přímo ty potřebuješ, aby tě to přinutilo jít pracovat na nové desce? Nebo to spíš vyplývá ze situace, protože ty dáváš dohromady kytarové riffy zatímco Dexter dává do kupy odlišné nápady na songy?
No, jak se to vezme. Dexter píše, opravdu, kolikrát přijde a jako obvykle, přijde do studia s téměř kompletní nahrávkou. Pak se ve studiu udělá pár songů. Tentokrát to bylo spíš tak, že přišel s několika songama a rovnou se všechny nahrály. Teď jsme pracovali s Bobem (producent Bob Rock) a on se chtěl hodně zapojovat. A šlo mu to dobře, byl u pultu a dost kritizoval, hodně s Dexem posuzoval jeho songy, a taky jak by měly vypadat.
S některejma songama Dexter přišel v pondělí ráno do studia a hned : "Hele, tohle sem napsal" a měl hotovej celej song. Jindy přišel jen s riffem, určitou částí, nebo melodií a na tom se pak stavělo, to se už zapojíš. Byli jsme ve studiu v různou dobu, řešili různé problémy a všichni o oněch věcech hlasovali, jestli projdou dál, nebo to stopnem. Asi takle: "Tohle by možná potřebovalo trochu víc zpracovat, tahle pasáž je dobrá, tak už to nech bejt". Řešili jsme určité pasáže songů, nebo jen individuální stopu, prostě tak nějak.
Teď se podívejme na některé songy a třeba nám můžeš říct co se během nich dělo po hudební stránce. "Half-Truism" je úvodní skladbou a začíná čistou kytarou, která pak přejde v ryze offspringáckou.
Myslim, že to je zrovna Dexter (ta čístá kytara) a pak je přes to taky harmonická část. Je zde čisté vybrnkávání a nad tím je právě hráno harmonicky (souzvučně). A co chci říct je, že zrovna tuhle souzvučnou část hrál Bob. A pak se to rozjede, typický offspringovský kytary (smích) a už jsme to my. Teď vážně nevím, jestli tu čistou kytaru hraju já nebo Dexter; oba jsme to hráli, takže vážně netušim. Hráli jsme to časově nezávisle na sobě a já vážně nemám ani páru, kdo hraje. Ale to je jedno.

Jak se dohodnete na tom, kdo z vás bude co hrát na kterou kytaru? Jsi víc na pozici hlavní kytary, zatímco Dexter spíš na postu rytmického hráče?
Tohle hodně záleží na songu. Nevypadá to tak, že někdo řekne, "Hele, ty budeš hrát hlavní kytaru". Ne, takhle to vážně nefunguje. Obvykle jsem na pozici vedoucího hráče, ale není to pravidlem; záleží na stylu. V "Trust in You", druhém songu na novém albu, je takový skluzový (slide) kytarový solo, který hraje Dexter. Dexter je mnohem lepší ve skluzu nahoru a dolu po krku kytary a zastavení na té správné pozici. Na mně je pak různé ohýbání, kroucení apod. Prostě to závisí na stylu kytary. A to samý je i s rytmickou. Máme songy, který rytmicky zklouzávají a v tohle byl vždycky lepší Dexter. Ovšem, v čem mu to vždycky spolehlivě natřu je hra pravou rukou, kterou mám obvykle lepší jak Dexter. Ale na levou je prostě na sklouzávání mnohem rychlejší a přesnější, než já.
Popiš nám, co se dělo při natáčení vašeho prvního singlu "Hammerhead". V intru jsou některý vážně dobrý kytarový tóny a pak nastoupí silný riff bicích. Mohl bys to vylíčit nějak všeobecně, jak se tenhle song vrstvil a organizoval. A účastnil se Bob na jeho zpracování?
No, nejdřív jsme udělali pár různých základů v A&M Studios (v Hollywoodu). Zkouším si vzpomenout, jak to bylo předtím, než jsme se dostali do toho studia, kde jsme udělali nějaký věci kolem, a potom se pustili do nahrávání bicích. To byl vlastně základ demo nahrávky, a pak jsme zkontaktovali našeho dobrýho kámoše Joshe (Freese).
Byli jsme zrovna bez bubeníka, v době, kdy jsme se pustili do základních stop. Adam (Atom Willard) odešel k Angels & Airwaves, kteří myslím pracovali na novým albu nebo začali tour, když jsme my začínali pracovat na základních stopách. A tak jsme znovu přizvali Joshe a museli jsme se přizpůsobit jeho plánu; měl totiž spoustu vlastní práce (plnej úvazek u Vandals, Viva Death, A Perfekt Circle, Devo a Nine Inch Nails). Ten chlap je fakt hodně zaměstnanej. Je to náš dobrej kamarád a je báječnej bubeník, a tak to bylo bez dlouhýho rozmejšlení. (Freese hrál bicí na Splinterovi, 2003)
Takže, některý songy vyšly jako demo a potom jsme šli a nahráli základní stopy. Základy jsme měli docela brzo hotový a pak jsme se ještě asi tak třikrát, čtyřikrát vrátili. Mám pocit, že během nahrávání se napsaly všechny songy. Všichni čtyři jsme nahráli naše základy, ale potřebovali jsme s zaměřit na bicí. A na to potřebuješ dobrou místnost a tu jsme našli v Hollywoodu v Jim Henson's Studios (dříve známé jako A&M Studios).
Nejdřív jsme měli několik dobrých stop, které jsme si donesli sem na Huntington Beach, a pak jsme je začali sestřihávat. Nevím, jestli jsme nechali něco z živých kytar, když jsme pracovali na základních stopách; třeba veškerý basy jsou sestříhaný. Vim, že jsem všechny moje části tady ve studiu předělal; tady a na Havaji.
Havaji?
Jo, Bob žije na Havaji a tak jsme asi polovinu nahráli tam. Teda spíš něco málo k polovině tam, víc jsme udělali tady na Huntington. Ale jo, pracovali jsme na tom tady a na Havaji.
To zní hustě.
Jo, nebyl to blbej kšeft.
Jsi ten typ kytaristy, co vždycky hledá nový kytarový tóny? Experimentuješ se všemi nejnovějšími hračičkami? Nebo máš sklon zůstávat na svém známém plácku?
Tak ode všeho něco. Někdy mám období, kdy jsem zapálenej do nových kytar, jejich nového zvuku, nových zesilovačů. A pak se tak nějak zase stáhnu na chvíli zpátky. Hodně dlouho jsem byl vážně zažranej do tohohle shromažďování, ale postupně to bylo už dost šílený a potom i matoucí, když jsi se pachtil s tolika krámama. Přinejmenším pro mě. Hodně z těch krámů ani neposloužily, k čemu bych je skutečně potřeboval. Musíš prostě začít s dobrým kytarovým zvukem a to je to, co my vždycky děláme. Po každé nasadíme chorus (kytarový efekt) na nějakou čistou část nebo nějaký druh efektu přes silnou část songu.
Moc neztrácíme čas s efektama. Trochu jsme tady odflákli zesilovač a podobný věci. Jediný efekt, na který jsme spoléhali byl, jak to je, (Robert) Keeley upravený Tube Screamer? Je jako Ibanez Tube Screamer až na to, že to nebyl Ibanez. V podstatě to byl stejnej systém, ale pak se k tomu přidalo několik čipů, nebo něco takovýho.
Takže jaká je tedy vaše základní zesilovací/kytarová konfigurace, Noodlesi?
Použili jsme pár různých věcí; Dexter se převážně spoléhal na starej Gibson. Myslim, že do toho ho zasvětil zrovna Bob. Byla to SG Special ze začátku 60-tých let; je višňová s jedním P-90 snímačem a on ji zbožňuje. Pro většinu rytmických stop, hlavně v tvrdších pasážích, používal zesilovač Marshall JCM2000 nebo Vox AC30, a tak to dostalo trochu šlachovitý nádech. Všechno jsme to spustili najednou; nebylo to jako tři odlišné stopy. Všechno to jelo najednou, jasně, odlišný stopy, ale řekl bych, že to zapadlo (jinými slovy, jak Marshall tak i Vox se namixovaly a nahrávali současně).
A dále, zesilovač Dimebag Darrell Krank, který zněl opravdu dobře (smích). Nebyl bych si myslel, že bychom kdy vůbec pracovali s Dimebag Darrell, ale vážně zněl dobře. Je mnohem rozmanitější; né, že bych měl něco proti Dimebag, je to jen prostě jiný styl, chápeš co tím chci říct? Skutečně je to opravdu senzační zesilovač.


Offspring členové

3. ledna 2010 v 12:41 | Misha

Jméno: Bryan Keith Holland
Nick: Dexter
Datum narození: 29.12.1966
Místo narození: Orange County, Kalifornie
V kapele: zpěv, kytara, skladatel
Manželka: Kristine
Děti: dcera Alexa (1989)
Vzdělání: filozofická fakulta, PHDr. v oboru mikrobiologie
Záliby: létání (má licenci, vlastnil letadlo), počítačové hry, kolo, surfování, skoky padákem
Další info: na škole vynikal nejen v matematice, chtěl být doktorem, 1997 založil hudební vydavatelství Nitro Records



Jméno: Kevin Wassermann
Nick: Noodles
Datum narození: 4.2.1963
Místo narození: Los Angeles, Kalifornie
V kapele: kytara, zpěv
Manželka: Jackie Patrice
Děti: dcera Chelsea Nicole (1989), syn n/a (2002)
Vzdělání: n/a
Záliby: rybaření, snowboard, skateboard, surfování, extrémní sporty
Další info: 188cm vysoký, má loď, v roce 89 byl napaden skinem a dostal ránu nožem do ramene





Jméno: Gregory David Kriesel
Nick: Greg K
Datum narození: 12.1.1965
Místo narození: Glendale, Kalifornie
V kapele: basskytara
Manželka: Jane
Děti: synové Michael (1999), n/a (2002) a n/a (2004)
Vzdělání: VŠ obchodní
Záliby: golf, kempování, baseball
Další info: spolu s Dexterem založil prajádro The Offspring








Jméno: Pete Parada
Nick: n/a
Datum narození: n/a
Místo narození: n/a
V kapele: bicí
Manželka: n/a
Děti: n/a
Vzdělání: n/a
Záliby: n/a
Další info: členem od 2007









Bývalí členové



Jméno: Adam Willard
Nick: Atom
Datum narození: n/a
Místo narození: Van Nuys, Kalifornie
V kapele: bicí
Manželka: n/a
Děti: n/a
Vzdělání: n/a
Záliby: auta, horská kola
Další info: členem od roku 2003, kdy odešel od kapely Ron Welty (viz níže)





Jméno: Ron Welty
Nick: žádný
Datum narození: 1.2.1971
Místo narození: Long Beach, Kalifornie
V kapele: bicí
Manželka: n/a
Děti: n/a
Vzdělání: vystudoval elektrické inženýrství
Záliby: n/a
Další info: od kapely odešel v roce 2003 před nahrávaním alba Splinter






Jméno: Chris Higgins
Nick: X-13
Datum narození: n/a
Místo narození: n/a
V kapele: zpěv, kytara, bicí - v různou dobu
Manželka: Susan
Děti: n/a
Vzdělání: n/a
Záliby: n/a

Offspring Texty

3. ledna 2010 v 12:40 | Misha

Offspring Diskografie

3. ledna 2010 v 12:40 | Misha

Offspring Historie

3. ledna 2010 v 12:38 | Misha
The Offspring
1984
Kamarádi ze střední školy, Dexter Holland a Greg Kriesel se rozhodli zalořit vlastní skupinu. K tomuto rozhodnutí je inspirovala návštěva vystoupení skupiny Social Distortion.

1985
Školní dozorce Kevin "Noodles" Wasserman je přijat do kapely spíše z důvodu, že je schopen mladistvým členům kapely legálně sehnat alkohol, než kvůli svým schopnostem hrát na kytaru. Kapela zkouší v domě Krieselových rodičů a poprvé koncertuje v Santa Cruz a San Francisku.

1986
Skupina mění název z původného Manic Subsidal na Offspring. Vydávají 1000 výlisků debutového singlu "I´ll Be Waiting" b/w "Blackball". Obal kapela lepí v Hollandově domě a singl vychází na vlastní značce Black Label.

1987
Po odchodu původního bubeníka, který se nakonec rozhodl věnovat se více škole, ke kapele přichází šestnáctiletý Ron Welty.

1989
Offspring podepisují smlouvu s labelem Nemesis/Cargo. Poté, co se jim podařilo najít producenta Thoma Wilsona, který byl podepsán na nahrávkách jejich oblíbenců T.S.O.L. (Offspring si s nimi zahráli ten samý rok), The Vandals a The Dead Kennedys, vydávají debutové bezejmenné album, kterého se prodá 3000 vinylových kopií.

1991
Offspring vydávají sedmipalcové EP "Baghdad", také na značce Nemesis/Cargo a nahrávají skladbu "Take It Like A Man" pro kompilaci časopisu Flipside nazvanou The Big One. Producentem této písničky je Brett Gurewitz, šéf a majitel Epitaph Records.

1992
Druhého alba Offspring (a prvního pro Epitaph Records) se prodá 60 000 kusů. Dodnes se ho prodalo přes 600 000 kusů. Na party pořádanou při příležitosti vydání alba v Goodies ve Fullertonu ale přišlo pouhých 25 lidí.

1993-1994
Kapela podnikne dvě oddělené koncertní turné po USA. První s Lunachicks, druhé s Pennywise. Poprvé vyjedou na koncertní šňůru do Evropy, jako předkapela NOFX.

1994
Vychází album Smash, obsahující singly "Come Out and Play (Keep ´Em Separated", "Self Esteem" a "Gotta Get Away". Alba Smash se prodá více než 11 miliónů kusů po celém světě a tím se stalo nejprodávanějším rockovým albem vydaným nezávislou firmou.

1995
Holland a Kriesel založí Nitro Records, sídlící v Huntington Beach. Na této značce vychází nahrávky The Vandals, AFI, Guttermouth a dalších, stejně jako kapela v reedici vydává svůj debtu z roku 1989. Coververze punkové klasiky "Smash It Up" od Damned natočí Offspring pro soundtrack Batman Forever.

1997
Offspring podepisují smlouvu s Columbia Records a vydávají album Ixnay On The Hombre. Zatímco prodeje alba vystoupají někam k počtu tří miliónů ("not bad, but not Smash", tvrdí kritici), ale dočká se příznivějšího ohlasu kritiky než všechny předchozí desky kapely. Na albu se objeví také legenda Jello Biafra, s Offspring vystupuje také na pódiu, kde společně odehrají slavné skladby Dead Kennedys "Chemical Warfare" a "Holiday In Cambodia".

podzim 1998
Skladbu "Pretty Fly (for a White Guy)" si ve formátu MP3 stáhne 22 miliónů lidí během deseti týdnů. Tím se Offspring dostanou na první místo žebřížku Rolling Stoneu nazvaného "Top Pirated Internet Songs"

listopad 1998
Vychází album Americana. Prodeje rychle překročí hranici 10 miliónů. Hit "Pretty Fly..." má své úspěšné následníky: "The Kids Aren´t Allright", "She´s Got Issues", "Why Don´t You Get A Job?" a intenzivní koncertování kapely vyvrcholí na festivalech Woodstock a Reading/Leeds.

1999
Offspring si zahrajíé malou roličku v kultovní horrorové komedii Idle Hands. Offspring hrají coververzi skladby "I Wanna Be Sedated" od Ramones a "Beheated" z prvního alba Offspring předtím než je Dexter ve filmu zabit, sotva řekne jedinou větičku svého textu.

2000
Offspring natáčejí své šesté album. už od 15. září si fanoušci stahují nový singl Original Prankster a tím se zařazují do soutěže o 1 milión dolarů, jejíž vítěz má být vyhlášen při vystoupení Offspring naživo v MTV. Fanoušci, který vyjadřují svou loajalitu kapele členstvím v Offspring National digital fan clubu mají možnost nahrát si do svého počítače exkluzivní materiál skupiny: mj. nevydané písničky, ale také zde přednostně seženou lístky na koncerty, nebo se mohou zúčastnit chatu s členy kapely.

14. listopadu 2000
Po téměř dvou letech, která uplynula od vydání Americany, vydávají Offspring album Conspiracy Of One.


Mluví Noodles
(Kolín nad Rýnem, Německo, 4.10.2000) "Nahrávka je hotová! Posledních pár týdnů bylo dost bláznivých, museli jsem se zabývat milióny detailů, který se řeší na poslední chvíli. Dexter s já jsme teď v Evropě na takovým dvoutýdenním výletě kvůli rozhovorům s novináři o nový desce. Musím vám říct, jaká je to legrace. Sedíme v ňákým hotelovým pokoji a pořád dokola odpovídáme na ty samý otázky. Je dost těžký znít svěže a nápaditě při dvacáté variaci stejné otázky položené během osmi hodin. Takže začínáme vymýšlet nový odpovědi. Já jsem třeba přišel se skvělýma příběhama, jak jsem přišel ke přezdívce Noodles. Nejběžnější a nejčastější otázky jsou:
1. Co mi můžete říct o kapele/novém albu? (tohle se většinou ptají recenzenti restaurací a barů z místních plátků, kterým byl nějakou nešťastnou náhodou přidělen rozhovor s námi)
2. Jak jsi přišel ke jménu Noodles?
3. Kdyby jste byli zeleninou, jakým druhem bys chtěl být?
4. Dexteře, proč sis ostříhal vlasy?
a v neposlední řadě taky 5. Prodali jste tolik miliónů desek, jak můžete pořád být punk?

Opravdu tvrdý, zvídavý a investigativní otázky pro ty mozky, který chtějí všechno vědět. Naštěstí, všechny rozhovory nejsou takhle špatný a pokud jsou, tak se snažíme vložit do nich náš smysl pro humor.

Celkově vzato, je to pro nás dost vzrušující doba. Desku vlastně slyšeli jen hudební novináři, ale my si myslíme, že je to zatraceně skvělá deska! Je to dost tvrdá deska - víc než jsme kdy předtím udělali...je tam dost skladeb pro naše "měkčí" fandy, ale vy, hardcore fans se z týhle desky totálně zblázníte. Myslím, že ji budete milovat. Doufám, že ji uslyšíte brzy, Sledujte Napster, brzy jtam bude!

Jak už asi víte, prvním singlem z alba bude Original Prankster. Tak nějak jste si podle mě první singl představovali: "super fucking fun song!" V týhle skladbě jsme najeli zpátky na vlnu "Vato-Punku" Má to hodně nadupaný rytmus, skvělej kytarovej riff. Moc rád tuhle skladbu hraju! V táhle písničce jsme si taky trochu pohráli s mixováním - přidali jsme nový zvuky a vokály. Co se týče druhého singlu, o tom se všichni dohadují. Na albu Conspiracy Of One je spousta výborných skladeb, kdybych měl vybrat svou nejoblíběnejší, musel bych vyjmenovat tři - "Come Out Swinging", "Dammit, I Changed Again" a "Vultures" První dvě jsou dost rychlý, melodický punkový songy, Vultures je o něco pomalejší, ale stále má dost pumpující rytmus. Připomíná mi "Dirty Magic", ale myslím si, že je ještě o něco silnější. Vultures je prostě hodně emotivní skladba. Nerad bych zapoměl na ještě jednu moji oblíbenou, "Million Miles Away", má pouhý tři akordy, který znějí nově aa to si myslím, že je klíč ke všem velkým rockovým písničkám v historii.

Celkově vzato, tahle nahrávka je nejpřímočařejší "punk-fucking-rocking" deska, co jsme kdy udělali. Taky to je nejživěji znějící nahrávka v historii naší kapely. Dík za to patří Brendanovi, se kterým se fakt výborně pracovalo. Stejně tak patří díky Nickovi, Billymu, Daveovi, ryanovi, Higginsovi, Steveovi, prostě všem, kdo nám pomáhal při natáčení ve studiu. Těmhle lidem jsme dlužni.

Opravdu už se nemůžu dočkat chvíle, až budete moct tuhle nahrávku slyšet úplně cšichni. Těším se na všechny ohlasy fanoušků. Stejně tak vím, že dost našich fanoušků touží po "zpětné vazbě" od nedávno jsem chatoval s pár fanoušky a ti byli ochotní skočit do letadla a přiletět do Paříže, jen aby si s námi pokecali a poslechli si novou desku. Už to nebude tak dlouho trvat, přátelé! Dík a čau, Noodles"





Koncert na Manhattanu

2. ledna 2010 v 20:25 Okolo Evanescence se řeklo...
Evanescence se vrací na scénu v "tajném" New Yorském vystoupení
Byl to zpěv, který nebyl slyšen na Manhattanu více než dva roky. Odehrál se 4.11.2009 málo po deváté večer. Přeplněný dav nedočkavě v Manhattanském Centre Ballroom vykřikoval čím dál tím hlasitěji: "EVAN-ES-SCENTS, EVAN-ES-SCENTS." Na poslední chvíli Amy Lee vyhlížela přes podium Georgeho W. Bushe, který právě seděl v kanceláři a bohužel nemohl přijít, řekl skupině. Zde něco málo fotek z koncertu: